V posledním roce, vždycky když jsem jisté kamarádce říkal, že o víkendu jedu na turnaj ve Warhammer Underworlds, tak mi obratem říkala, že určitě vyhraju. Nebo mi popřála, abych vyhrál. A já nevěděl, jak upřímně odpovědět.
Totiž… mám důvody, proč na turnaje jezdím, ale není mezi nimi jako primární cíl vyhrát a získat trofej. Dnešní článek se tedy věnuje tomu, proč na turnaje jezdím a třeba se stane inspirací dalším hráčům, kteří se ještě žádného turnaje nezúčastnili.
Nejprve to důležité
Ještě než se pustíme do důvodů, proč jezdím na turnaje, tak si řekněme jednu důležitou věc:
Pokud si na turnaj vezmete slabou warbandu nebo mizerný deck, je to čistě váš problém.
V turnajovém hraní není žádná hanba vzít si to nejsilnější. Je naprosto v pořádku, že hráči si vezmou na turnaj to, s čím mají největší šanci vyhrát. Stěžovat si, že protihráč si vzal to, co je v současné metě považováno za OP (over-powered), je stejné jako stěžovat si, že večer slunce zapadá. To samozřejmě neznamená, že všichni hráči si na turnaje berou OP a právě tomu se tento článek věnuje, ale pokud jste si vzali něco slabšího a jste spárováni se soupeřem s OP warbandou, nestěžujte si.
Co je cílem
Pokud tedy jedete na turnaj Warhammer Underworlds a není pro vás nejdůležitější vyhrát, jaké mohou být jiné motivace…
Sociální aspekt
To je pro mě asi to nejdůležitější. Komunita hráčů Warhammer Underworlds je relativně nová a velmi přátelská, alespoň zatím. V komunitě se doposud neobjevila toxicita, známá z jiných her jako 40K nebo Magic.
Je skvělé se potkat s podobně naladěnými lidmi, které hra baví, a zjistit, že jsou to docela normální nerdi 
. Budete se samozřejmě bavit o samotné hře, případně o malování figurek, ale když se potkáte víckrát, dojde i na jiná témata.
Vůbec se hru vlastně naučit
Pokud s Underworlds začínáte, není nic lepšího, než vyrazit na turnaj. Ano, je dobré mít za sebou jednu nebo dvě hry s některým z kamarádů nebo členů domácnosti, abyste znali základní principy. Ale hned potom jeďte na nějaký turnaj.
Jak už je zmíněno v předchozí kapitole, komunita je přátelská a nikdo na vás nebude zlý za to, že některé věci ještě neumíte. Je pravda, že na prvním turnaji asi dostanete na budku a zkušení hráči si budou libovat, že na vás nabrali tučné skóre, ale zároveň se při hře s nimi nejvíce naučíte.
Také se stává, že začínající hráči některé pravidlo pochopí špatně, což může být i problém kvůli tomu, že hra je v angličtině. Pokud něco hrajete špatně, na turnaji se to určitě dozvíte a pak už budete hrát správně. Uvedu příklad — setkal jsem se s několika hráči, kteří si mysleli, že v koncové fázi musí odložit buď všechny karty nebo žádnou, stejně jako u druhé ruky na začátku hry. A díky tomu, že jeli na turnaj, zjistili, že to hrají chybně a v koncové fázi si mohou vybrat jednotlivé karty, které odloží.
Naučit se lépe hrát
Nebudu se tvářit, že jsem ten nejchytřejší hráč u nás. Možná mám v současnosti hodně širokou znalost pravidel a začínám působit jako chodící encyklopedie, ale to ještě neznamená, že pravidla dokáži úspěšně uplatnit v samotné hře.
Jeden turnaj jsem sice vyhrál, ale máme u nás řadu hráčů, kteří mají doma několik trofejí za vítězství. A i když jsou hry s dobrými hráči více stresující, tak současně si z nich více odnesu, protože musím více namáhat mozkové závity.
A pokud prohraju, pak se nebojím po bitvě soupeře zeptat — kde jsem udělal chybu? Co jsme měl zahrát jinak?
Zahrát si s warbandami, s jakými hrát chcete
Svět Warhammeru působí i na naše emoce, jak skrze estetiku, tak skrze pozadí a příběhy. Je běžné, že hráč má svou oblíbenou rasu, která rezonuje s jeho vnitřním přesvědčením. Nebo se mu líbí z nějakého jiného důvodu.
Samozřejmě snažte se hrát co nejlépe dokážete, ale mnozí hráči mají obyčejnou radost už z toho, když mohou vzít do boje rasu, které se jim líbí. Řekl bych, že to bude vidět hodně právě nyní, když nedávno vyšla warbanda, která sice herně patří ke slabším, ale jsou to samé polonahé sexy bojovnice. Sen každého asociálního introverta.
Zažít s figurkami nezapomenutelné okamžiky
Hra Warhammer Underworlds obsahuje významný podíl náhody — jednak v podobě hodů kostkami, jednak v pořadí, v jakém si lížeme karty.
A i když nejčastěji na náhodu nadáváme — jak nám zrovna kostky nepadly, nebo že ta nejužitečnější karta zůstala naspod balíčku — tak ve skutečnosti za okamžiky, na které později radostně vzpomínáme, také často může právě náhoda — když náš podřadný cucák svým ubohým útokem vyřadí nebo zablokuje mocného bojovníka soupeře.
(moje nedávná vzpomínka v tomto směru je na hru, kdy lvíček Lighaen z warbandy Wild Hund celé kolo úspěšně vzdoroval útokům Molloga — na obraně stále padaly crity a zvířátko bylo překřtěno na crit-kitty)
Nostalgie
Jsou hráči, kteří sbírají Warhammer Underworlds už dlouho, možná od samotného začátku, kdy hra byla uvedena. A věřte, že je velmi příjemné vytáhnout starou warbandu a hrát za ni. Obzvláště pak, pokud jste za tuto bandu před pár roky hrávali — pak si užijete velmi silné nostalgické pocity.
Samozřejmě díky principu turnajů, tedy díky rotaci, vzít do hry starou bandu také znamená výzvu — vymyslet, jak by mohla nyní fungovat v současné metě — a přemýšlejte nejen o kartách, které jsou nyní platné, ale i nových warbandách, které do hry přišly a jak proti nim hrát.
Bavit se out-of-meta
Jsou hráči — a máme takové i u nás — kteří se cíleně baví tím postavit warbandu, která se jeví slabá, nebo warbandu jiným způsobem, než jak se hraje. Například objectivoví Rippáci nebo agresivní Thorns.
Není nic lepšího než výraz překvapeného soupeře, když úspěšně zaskórujete Supremacy s tříčlenou warbandou nebo zahrajete kartu, kterou vůbec nezná nebo považuje za slaboučkou.
A nemyslete si, že tímto přístupem nelze úspěšně hrát a umisťovat se v turnajích na nejvyšších příčkách.
Závěr
Možná jste mezi výše uvedenými důvody našli inspiraci, možná ne. Rozhodně bych vám doporučil na nějaký turnaj vyrazit. Česká komunita hry se činí a v rozumné dojezdové vzdálenosti určitě turnaje bývají, tak neváhejte a zkuste to.
